Sbírka Miroslava Velfla, zaměřená na geometrické, respektive strukturální tendence, začala vznikat už na počátku 90. let, poté co se z původně širšího konceptu, orientovaného převážně na problematiku informelu, postupně konkretizovalo její stěžejní téma - konstruktivismus a konkrétní umění. Sbírka má v součastnosti mezinárodní přesah. V jeho kontextu se Velflovy sběratelské aktivity soustřeďují na vybrané umělce, kteří se ve své tvorbě z různých úhlů zabývají principy geometrie.
Transformace geometrie, GHMP, 2018, Miroslav Velfl a jeho sbírka, Hana Larvová
Vladimír Boudník
Před pár lety v bývalém komunistickém Československu se řada lidí domnívala, že Vladimír Boudník je pouhá literární fikce, postava z románu Bohumila Hrabala. Jeho životní osudy se staly vděčným námětem pro literární i filmové zpracování, které chtělo Boudníka vidět jako bizarní postavu s psychickými problémy a ne jako světového tvůrce a novátora jakého před ním v českém umění nebylo. Jak se mohlo stát, že nejvýznamnější český tvůrce naší doby se stal legendou, literární postavou? Nebylo to způsobeno jen tím, že Hrabal, Boudníkův přítel v 50. letech, po jeho smrti v roce 1968 napsal o Boudníkovi román? Zřejmě ne, hlavním důvodem pravděpodobně bylo, že Boudník odmítal jakékoliv konvence a nekompromisně ztotožnil svůj osobní život s uměleckou tvorbou. Byl proletář původem a proletářem zůstal. Prostředí „uměleckého“ života mu bylo cizí a vždy si od něho zachovával odstup. Jeho působištěm byla ulice, hospoda, továrna ve které pracoval a kde uskutečnil své první jednodenní výstavy. (podívat se do galerie)
Jan Svoboda
Jan Svoboda představuje významnou osobnost českého výtvarného umění. Redefinoval jazyk fotografie ve vztahu k malířství a sochařství, propracoval se až k otázkám po hranicích fotografického obrazu, jeho kompozice, tonality.
Námětem jeho fotografií jsou běžné předměty, často opakovaně tytéž (např. cyklus Stůl), které využíval pro vyjádření nálad vytvářených různými šedými odstíny, inspirované Cézannovou teorií barevného valéru. Charakteristickým rysem jeho fotografií jsou velké rozměry zvětšenin adjustované na tvrdých kartonech přímo na zeď bez rámu.
Vyvrcholením jeho tvorby jsou sebereflexivní obrazy, často přímo citující a zobrazující vlastní tvorbu, které ho řadí mezi světové průkopníky fotografické apropriace. (podívat se do galerie)
