Jan Svoboda

Jan Svoboda představuje významnou osobnost českého výtvarného umění. Redefinoval jazyk fotografie ve vztahu k malířství a sochařství, propracoval se až k otázkám po hranicích fotografického obrazu, jeho kompozice, tonality. 

Námětem jeho fotografií jsou běžné předměty, často opakovaně tytéž (např. cyklus Stůl), které využíval pro vyjádření nálad vytvářených různými šedými odstíny, inspirované Cézannovou teorií barevného valéru. Charakteristickým rysem jeho fotografií jsou velké rozměry zvětšenin adjustované na tvrdých kartonech přímo na zeď bez rámu.  

Vyvrcholením jeho tvorby jsou sebereflexivní obrazy, často přímo citující a zobrazující vlastní tvorbu, které ho řadí mezi světové průkopníky fotografické apropriace. 

Svoboda žil obklopen svými fotografiemi. Bylo jen logické, že se při zobrazování svého soukromí nevyhnul svým vlastním dílům. Právě tyto Předobrazy jsou předobrazy dnešního umění, které tak často zobrazuje samo sebe.  

Snad ve všech fotografiích Jana Svobody je něco osobního . Nejde jen o to, že Jan Svoboda vlastně nechodí nikam fotografovat a zobrazuje výhradně svůj „osobní“ svět: svůj stůl, „své“ zdi, podlahy, police a pohledy ze svých oken, kameny a kytice své ženy i ji samu a nakonec své fotografie. V jeho fotografiích jsou přítomny nejen smyslové a racionální, ale také citové vztahy k zobrazovaným skutečnostem. Mnoho fotografií nese jasnou pečeť intimity, naléhavosti nebo nevyjádřené významovosti. Možná právě to dodává dílu Jana Svobody skutečnou velikost. 

Antonín Dufek, úryvky z textu do katalogu výstavy v Domě pánů z Kunštátu, Brno,1975 

Jan Svoboda (27. července 1934 Bohuňovice – 1. ledna 1990 Praha) , pracoval jako reklamní grafik, průmyslový návrhář a fotograf.  

V letech 1963–1964 přijat, jako jediný fotograf, za člena skupiny výtvarných umělců Máj.  

V raném díle inspirován Josefem Sudkem 

V letech 1971 – 1983 zaměstnán jako fotograf v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. 

Byl také  dokumentátorem díla řady  českých umělců (Aleš Veselý, Stanislav Kolíbal, Zdeněk Palcr, Václav Cigler a další). 

Z důležitých výstav Jana Svobody: 

1968 První samostatná výstava v Galerii na Karlově náměstí v Praze 

1975 Rozsáhlá  retrospektiva v Domě pánů z Kunštátu v Brně , 185 Svobodových fotografií

1982 výstavy v Londýně, The Photographers’ Gallery a v Oxfordu, The Museum of Modern Art 

1983 výstava Komparace I.  Sudek / Svoboda v Roudnici nad Labem 

1994–95 retrospektiva k autorovým nedožitým šedesátinám, Moravská galerie v Brně a  UMPRUM v Praze  

2016 Nejsem fotograf ,  Moravská Galerii v Brně, vychází stejnojmenná publikace 

2020 výstava Against the Light, The Photographers’ Gallery, Londýn 

Jan Svoboda, Z mého deníku 1974 ■ 1981  

Plocha znázorňuje prostor. 

Půdorys je nepřehledný. 

Světlo oslepuje. 

Šero laskavě dokresluje tvar předmětů. 

Úvaha o světle vzrušuje, ale unavuje. 

Tma obnažuje skutečnost. 

Obraz je obsahem. (Obsah není seznam.) 

Josef Sudek připomenul šeření, zpřístupnil zapomnění. (Proč zapomínat.) 

Zátiší je skutečnost. (Zátiší není příběh.) 

Radost zůstane neuskutečněná. 

Skutečnost snad znásobuje a realizuje představu. 

Představa nezavádí.